„Ty ze sebe sypeš tolik písmenek, to já bych nikdy nezvládl!“ Tak jo, pojďme si dneska říct pár věcí, co vám pomůžou, když se chcete rozepsat.
1. Stálý čas na psaní
Ať se děje, co se děje, vy každé pondělí, středu a pátek v osm večer usedáte ke psaní. Možná prvních pár večerů nic nenapíšete, ale dřív nebo později vám to bude samotným blbý a nějaká písmenka tam padnou.
Dá se samozřejmě kombinovat s dalšími sebe-triky.
2. Denní limit
Byl to myslím Ernest Hemingway, kdo tvrdil, že nejde spát, dokud nenapíše 500 slov.
Tahle metoda ze začátku dost bolí, ale časem se to naučíte. Všechno je disciplína. A i když výsledný text ten den bude stát za prd, někam se posunete. (Koneckonců, ze spousty špatných textů se dá pozdější editací vykřesat něco dobrého.)
Limit samo může být „1 článek na blog za týden,“ ale to se taaaak dobře posouvá „na zítra.“ Takže doporučuji kombinovat s následujícím tipem.
3. Publikační rytmus
Každou středu o psaní, každý pátek volná disciplína, nastavila jsem si. Jasně, nemusím. Nikdo mě nekousne, když tohle vydám ve čtvrtek. Ale v tomhle případě „někdy“ znamená „nikdy“. Pamatujete si slohovky ve škole? Všichni jsme je psali noc před odevzdáním, a kdyby za to nehrozila koule, vybodli bychom se na ně úplně.
Takže šup, nastavte si rytmus s přesnými deadliny.
Vsuvka: Před psaním „z povinnosti“ se rozcvičte něčím „pro radost“
@sibiranka Když jsem se živil psaním pro noviny, každý ráno v 7 jsem se rozepisoval deníčkovým zápisem pro Hledám dívku z autobusu do Brna.
— Martin Kopta (@atpok) November 11, 2015
4. „Spisovatelský“ deníček
Spisovatelský je trochu přehnané slovo. Já ho spisovatelům sprostě ukradla a používám, i když román zatím fakt nechystám.
Místo, na kterém shromažďujete nápady, zajímavé postřehy odjinud, nové formulace, cizí pohledy… za účelem z toho sám později něco vyždímat, je tak trochu koks pro psací mozek. Buduje nadšení pro to s nashromážděným materiálem něco dělat a podvědomě roztáčí kolečka vlastního psaní.
Doporučená literatura: Kraď jako umělec
Věc navíc: Báječná Lucie přitáhla z FAMU úkol psát si jednu větu každý den. Něco, co vám dobře zní, je neokoukané, má zajímavou myšlenku, whatever. Interested? Přečtěte si víc o Jedné větě.
5. Rituály
Fajn podpůrná věcička, co oblafne hlavu: Rituál jako spouštěč „psacího nastavení“. Dobře funguje pro ty, kdo se na písmenka ne a ne koncentrovat. Vytvořte si zvyk, který si vyhradíte jenom pro psaní. Například:
- Playlisty (mám pár uložených na Spotify, pecka věc): Hudba vás rychle dokáže dostat do jiného rozpoložení a pokud píšete delší souvislý text, snáz navážete tam, kde jste posledně přestali.
- Místo: Třeba Petr Ludwig napsal Konec prokrastinace v čajovně, kam jinak nechodil. Aspoň to myslím říkal na prvním Copycampu :-)
- Pití: Naučte hlavu, že když si dáte, já nevím, kakao, co jindy nepijete, začínáte psát.
- Zvyk: „Vždycky udělám deset dřepů a pak sednu ke psaní.“ Zní vám to blbě? Ale kdeže. Rituál je jen mentální značka a cokoliv vám funguje, to je dobré.
Časem se dají rituály odbourat, ale pokud vás nebrzdí („Teď nemůžu psát, nemám jasmínový čaj a cédéčko Ivety Bartošový!“), tak proč se jim bránit?
Pod čarou
1. A fakt chceš?
„Jenomže já nemám po večerech čas a i 50 slov denně je hrozně moc a ta pravidelná publikace je hroznej bič!“
Máš pravdu, kámo. V pohodě, bez tvých písmenek se svět obejde. Pro jistotu si tenhle článek ulož a běž dělat něco, co tě doopravdy ba.
2. Vypni hlavu
Jestli to furt nejde, nepřemýšlíte náhodou o tom, jestli jste dost dobří na to něco psát a že vlastně nikho nezajímáte a stejně to nikdo nebude číst? V tom případě vůbec nevim, proč jste se dočetli až sem.
A mám pro vás úplně jednoduché řešení: Dejte tomuhle článku lajk a hned poté běžte napsat něco do šuplíku. To, že jsme všichni online, neznamená, že musíme hned všechno dávat na net. Tak co, není to lepší pocit?
Ať vám šlapou písmenka,
Vaše šťastně rozepsaná Maru
Skvělý článek! ta jednoduchost a pohoda z toho úplně čiší:-)díky…asi jdu něco napsat do šuplíku:-)