Zhruba ve stejné době, kdy jsem začala vychovávat štěně, jsem začala psát písmenka za peníze. A brzo jsem zjistila, že na psy i čtenáře často fungují stejné věci. Namátkou tyhle tři:
Dávej jasné call-to-action
„Víš, pse, já bych vážně ocenila, kdyby ses pak třeba posadil… Jestli se ti teda bude chtít…“
Fňuf fňuf, říkalas něco? Dej najevo naprosto přesně, co chceš. Klikni, zaregistruj se, pošli, stáhni si, sedni, lehni, zůstaň. Bez zbytečné omáčky kolem, jinak si toho nevšimnu.
Dokud nevím, co to znamená, tak to nemůžu udělat
Dokud mi neukážeš, co to tvoje Sedni / Lehni / Zůstaň vlastně znamená, můžeš rozkazovat a škubat mi za vodítko, ale já budu spíš očuchávat ten zajímavý roh.
Stejně tak pokud uživatel netuší, co si má počít s neznámou navigací / CTA / ovládacím prvkem, je mu každá textace k ničemu. Návodným podáním ho ale s každou novinkou můžeš seznámit a naučit ho, co si s ní počít.
Záleží taky na tom, jak to podáš
Když mě zavoláš zvesela a pak mě za to odměníš něčím, co chci*, to si piš, že přiběhnu mnohem radši než když budeš naštvaná a pak do mě ještě kopneš. Stejné sdělení můžeš zabalit tak, aby ti za něj ruce utrhali, a nebo tak, abys uživatele urazila.
* Necopy / kynologická vsuvka: Schválně nepíšu o dobrotách, stejně jako uživatelé nechtějí vždycky hledka výhru, slevu a jiné rozmazlováky. Ve výchově psa, jak ji jedu já, stačí dobrý pocit psa, třeba podrbání nebo možnost jít si hrát s jiným psem. A tak to funguje i s uživateli – jdu po dobrém pocitu a nekupuju si ho kusem klobásy.
Copywriteři, zkuste někdy mrknout třeba do knížky o nevychovatelných psech a možná najdete něco nového pro psaní. Haf, písmenkům zdar!
Skvělý článek :-).
To je asi Border Kolie, že? Inteligentní psík, potřebující tolik pohybu, že člověk vyčistí hlavu.
O moje programátorské zdraví se stará Německý Boxer :-).
[…] Dovolím si jemně navázat na článek Marie Grafové (Sibiřanky) o věcech, které pes naučil copywriterku. […]