Blogerské zlozvyky: Úvod o tom, že píšete úvod

„Dneska napíšu o…“ — Um, všimli jste si toho, že existuje nadpis? Ten obvykle říká, o čem píšete. Nebo je k tomu alespoň určený. (Ne, není to kolonka pro vypsání data ani textu písničky, kterou zrovna posloucháte.)

Verze pro ty, kdo chtějí ukázat, že jim na blogu fakt záleží a článek jim dal spoustu práce: „Dlouho jsem přemýšlel(a) a rozhodl(a) jsem se napsat o…“ — Co kdyby čtenář zapomněl ocenit, jakou práci jste si dali s tématem, které nastíníte hned v příštím odstavci? (Doufám!!! že to bude už v příštím odstavci.)

Fajnšmekři volí těžší kalibr: „Chtěl(a) jsem vám napsat o…, ale pak mi do toho vlezlo… a tak jsem hledal(a), co jiného vám říct, a napadlo mě…“ — Jo, je vidět, že svým blogem fakt žijete! Jenom vám to… prostě… občas nejde.

Verze pro sadisty: „Chtěl(a) jsem vám napsat o…, ale pak mi do toho vlezlo… a tak jsem hledal(a), co jiného vám říct, a nenapadlo mě nic, tak dneska bude můj blog bez článku.“ — Bravo, právě jste napsali článek o tom, že nenapíšete nic.

Zaujal vás článek? Ráda vám dám vědět, až vydám nějaký další. Přihlaste se k newsletteru.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem o 20 % nesnesitelnější než Lisa Simpson. Čtu, píšu, koukám kolem sebe, žiju a užívám si. Social Media Lead v agentuře Bubble (followbubble.com) & editorka Tchibo Blogu (tchiboblog.cz).

6 komentářů

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  • sice to s tématem moc nesouvisí, ale za povšimnutí stojí velký tag “napadlo mě”, který vedle článku vypadá lehce sarkasticky. :)))

  • Už tolikrát mě napadlo, že bych měl, ale buď jsem si nevěřil, nebo mi do toho něco přišlo, a tak až dnes jsem se rozhodl, že ti sem pod tvůj článek opravdu do komentáře napíšu a nebudu se už vymlouvat nebo hledat zástupné motivy, i když to teda ode mě neni kdovíjak odvážný nebo promyšlený — a vlastně proč taky by mělo, když tim vlastně nic dalšího nesleduju —, že mi dělají tvoje texty radost.

    Velikou!

  • Prax v médiách ma naučila, te prvý odstavec je často taký ten nesmelý, štartovací. Väčšinou potom pri self edit, alebo horšie u editora skončil v koš či po úpravách v tzv. výkriku alebo perexe. Mám však pocit, že kopa ľudí považuje svoje písmenká za sväté a mazať ich im pripadá ako hriech :-)

  • Já rád píšu první větu o ničem, takovou teprve úvodní, čtenáře zahřívací až nažhavovací. Ale jindy zas skočím hned nohama rovnýma a píšu od prostředka. Ono když se chce, funguje obojí. 8-)