KategorieDiktát

Názory. Postřehy. Komentáře. Všechno, co je z mojí hlavy, patří do této kategorie.

Bezva české projekty: Senzabox a Ladybox

Tohle pochopí asi jenom holky: Za malý bakšiš vám každý měsíc přijde balíček s několika kosmetickými produkty, které za vás vybere někdo jiný. K vyzkoušení. Pro radost. My holky milujeme překvapení a milujeme novou kosmetiku. Takže milujeme Senzabox. (Nebo Ladybox, jehož objednávání je ale taková demence, že jsem to v půlce vzdala.)

(Pokračování textu…)

V posteli je to klasika. Na záchodě to občas dělá každý, ale nikdo o tom nemluví. A kde si čtete vy?

Klasika: do postele si nosím pořádné, tlusté „dějovky“ (detektivky, fantasy, romány a tak vůbec). Jsou taky bezva na dlouhé cesty vlakem a jako záchranné čtení když jsem nemocná.

  • Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo
  • Andrzej Sapkowski: Sága o Ciri a zaklínači
  • Suzanne Collins: série Hunger Games

Nejlepší knihy pro čtení na záchodě jsou ty rozkouskované: sbírka fejetonů, román psaný jako deník apod. Malé celky tak akorát zaplní čas, který… tam trávíte, no.

  • Dave Barry: Dospěju, až umřu
  • Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku a navazující Každá sedmá vlna
  • Irena Obermannová: Tajná kniha

Na krátké cesty do práce (obecně cesty po Praze) mám ráda knihy, nad kterými se musí trochu přemýšlet (filozofie, studie atp.). 15 – 30 minut je tak akorát čas na to, abych přečetla malý kousek a pak nad ním trochu přemýšlela.

  • Alain de Botton: Náboženství pro ateisty
  • Marcus Chown: Kvantová teorie nikoho nezabije
  • Zbyněk Vybíral: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci

Na parapetu u gauče mám vždycky položené obývákové čtení: něco hutnějšího a trochu přemýšlecího, co můžu číst čtvrt hodiny i půl večera.

  • Don Thompson: Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů
  • Vladimír Vondráček & František Holub: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie
  • Juraj Šebo: O socialismu s láskou

Jednu knížku mám schovanou v kuchyni. Čtu ji jen jednou za čas, když se vzbudím nad ránem; na další spánek už je pozdě (než znova zaberu a projdu spánkový cyklus, bude zvonit budík) a na vstávání ještě brzo. To si pak uvařím velký hrnek čaje, udělám snídani a rochním se v knížkách, které už znám nazpaměť.

  • kterýkoliv díl Harryho Pottera (ok, nejlepší je Vězeň z Azkabanu)
  • cokoliv od Haruki Murakamiho (dtto – Norské dřevo)
  • série Francouzek (Mireille Guilianová: Fracouzky netloustnou)

No a pak jsou knížky, do kterých se prostě zamiluju a tahám je s sebou všude (z postele přes MHD do kavárny). Výhodou jsou skladné paperbacky (kabelková velikost), nebo ještě lépe vydání pro Kindle.

  • Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
  • Torsten Petterson: Skryj mě ve svém srdci
  • Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně

Nemluvě o čtení na pláži, zromantizovaném čtení na louce (alergie a brouci, yay!), lavičce v parku…

Nakresli mi beránka

Všichni moji kamarádi (a já taky) propadli nové závislosti: social aplikaci Draw Something.

Když se zeptáte dětí ve školce, kdo umí kreslit, přihlásí se všichni. Ve dvaceti už (skoro) nikdo. Co se to s námi děje, že zabíjíme vlastní kreativitu?

— volně citováno, zdroj nenajdu (klidně nahoďte)

Podle Malého Prince umíme malovat všichni.

App Draw Something vás „nutí“ nakreslit 1 ze 3 nabízených věcí a váš protějšek ji musí uhodnout. Na oplátku dostanete obrázek od něj a hádáte zase vy. V základní sadě máte ke kreslení 4 barvy, několik různých stop tužky a gumu. Stačí to.

Miluju Draw Something, protože mě nutí přemýšlet out of my comfort zone a protože si hraje se sémantikou. Občas se u toho cítím jako Josef Čapek a občas jako retard.

Nakreslete mi beránka. Můj nick uhádnete.

Ještě jednou o Kindle aneb Proč studuju radši z papíru

Koupila jsem si analogovou knížku. Ke studiu jsou totiž mnohem lepší než elektronické. Kindle je výborný, ale jen pro beletrii a noviny.
tweetnuto 27. 5. 2011

Proč, proč?! ptali se mě na Twitteru.

Inu… Záleží na mechanice učení. Kindle je skvělý pro lineární konzumaci textu. Já se lineárně učit neumím, ale zato tak čtu knížky určené pro zábavu.

Papírové vydání Umberta Eca - Jak napsat diplomovou práci a otevřená čtečka Kindle se složkou beletrie
Dilema: Číst z papíru, nebo ze čtečky? Volím papírové studium a elektronickou zábavu.

Proč je (pro mě) studium na Kindle nepohodlné

Kindle postrádá možnost vizuální orientace v knize. Čtete stránku za stránkou a když se chcete vracet, buď mačkáte tlačítko pro listování, nebo znáte / tipnete si číslo strany.

Možná to tak vnímají jen lidé s fotografickou pamětí / ti, kdo jsou zatíženi spíše na vizuální dojem, ale papírová knížka má jednu (zatím) nenahraditelnou vlastnost: Můžete ji vzít do ruky a jedním pohybem se posunout o desítky stránek jinam, tak, jak vám radí odhad. Prostě VÍTE, ve kterém místě jste narazili na pasáž, kterou si chcete přečíst znovu. Při čtení beletrie se mi to stává jednou za uherský rok a tuhle UX klidně oželím výměnou za to, že čtečka je lehká a skladná. Při studiu listuju, vracím se zpátky a pak zase přeskočím kapitolu, porovnávám nové a staré informace. Listování mi pomáhá pochopit kontext. To je hlavní důvod mé studijní papírofilie.

Několik dalších postřehů na téma papírová vs. elektronická učebnice

  1. Kdyby elektronické učebnice měly přehledný obsah (tzn. byly funkčně členěny do kapitol a podkapitol), moje studijní papírofilie by výrazně polevila. Mohla bych totiž listovat po paměti, přeskakovat některé části a k jiným se vracet.

    Zapnutá čtečka Kindle s vydáním deníku Aktuálně.cz
    Takto je v Kindle zpracováno zpravodajství. Bylo by skvělé, mít takto přehledně uspořádané i učebnice.

    Mimo to bývají ebooky často špatně vysazené, jak vám vysvětlí Typomil. České e-knihy nesežene většinou jinak než pololegálně a kvalita pak často bývá děsivá. (Proč někdo naskenuje knížku a pak jednotlivé obrázky vloží do Wordu, to nepochopím.) Učebnice nejsou k sehnání prakticky vůbec.

  2. Mám ráda ruční poznámky. Pomáhají mi vytvořit si osobní vztah k látce a lépe pochopit to, co se z knihy učím. (Na gymplu jsem si velmi poctivě dělala zápisky z hodin a maturitní otázky jsem psala ručně. Z těch tištěných jsem se učila odhadem o 70% pomaleji. Nepočítám do toho čas investovaný do přečtení, pochopení a zpracování látky, díky kterému ale bylo výsledné učení rychlejší.)

    Kniha s poznámkami na okraji
    K textům, o kterých přemýšlím, si připisuji poznámky.

    Kindle umožňuje zapsat si k jednotlivým pasážím poznámky a ukládat „výstřižky“ (zvýraznit pasáže a uložit je do zvláštního souboru). Má to pár výhod a nevýhod:

    • Poznámky v papírové učebnici mám vizuálně svázané se zbytkem textu, samostatně mi jsou k ničemu.
    • Na Kindlí klávesnici se píše dost pomalu, trochu mě to rozčiluje.
    • Pokud po sobě nepřečtete ani nákupní seznam, jsou elektronické poznámky určitě lepší. :)
    • Kindlí výstřižky jsou podle mě super pro citáty a myšlenky, které nechcete zapomenout. Určitě by byly skvělé i pro bibliografické poznámky ve školních pracích, ale neumím si představit, jak bych je zaznamenávala (posuzující by byl asi nervózní z toho, že stránka nesedí oproti tištěnému exempláři). Taky mě trochu štve, že jsou všechny výstřižky (ze všech knih) uloženy v jednom společném souboru. Pro studium mi to připadá neobratné.
    • Edit: Problematiku výstřižků doplnil v komentářích Marek Prokop. Doporučuji přečíst.
  3. Uznávám, že vyhledávání v knize podle klíčových slov je killer feature elektronických verzí.
  4. Obsah tištěné učebnice svými poznámkami dotvářím. K myšlenkám právě čteného autora přidávám to, co znám už z dřívějška a souvisí to s tím, co studuju teď. Když mě praští do nosu nějaká nová souvislost, šup tam s ní. Do elektronické knihy se zasahuje jen stěží.

Kindlem almaru nepodložíš

Když jsem před třemi lety psala maturitní slohovku, jedním z témat bylo: „Televizí almaru nepodložíš aneb Chvála tištěné knihy.“ Srabsky jsem si zvolila jiné, lehčí téma, které se dobře sypalo z rukávu. Ale tahle fráze mi zůstala v hlavě. A chtěla jsem jednou, až budu velká a chytrá a budou mě napadat velký myšlenky, napsat článek s tímhle nadpisem.

Abychom si rozuměli: Miluju tištěné knihy. Fetišisticky je zbožňuju. Jako správný úchyl nejdřív osahávám pevnou vazbu a tiše vzdychám. Rozevřu ji a přičichnu si. Někomu to možná nevoní, ale pro mě je to závan z rajské zahrady. A pak se do ní prudce ponořím. Zkrátka a dobře jsem tištěnýma knížkama posedlá.

(Což je možná důvod, proč pořád platím pokuty v knihovně. Prostě knížky nemůžu dát z ruky.)

Před dvěma lety jsem poprvé slyšela o Kindle. „Hahaha taková chobotina! Koho to zas napadlo, číst knížky z elektronické placky,“ zasmála jsem se a šla si zavzdychat k poctivé tištěné knížce.

Ticho. Pak si placku koupil Adam Javůrek, můj osobní hrdina na poli nových médií. Hm hm. Pak si ji koupil věčný kritik Artur, napsal o ní pozitivní článek a vnutil mi ji do ruky, ať si ji vyzkouším. Hm hm. Nesvítí to, písmenka vypadají jak právě vypadlá z tiskárny, je to roztomilé. Ale nevoní a tak… Rozhodla jsem se, že se neurazím, když mi Kindle někdo věnuje, ale že ho sama od sebe nechci.

Jak vám asi došlo, už ho mám. (O bojovce Najdi si svůj Kindle napsal Duf.)

Nevoní. Nešustí. Po rozbalení jsem seděla a smutně koukala. Zrovna jsem si přinesla úlovek z knihkupectví a tenhle měsíc jsem se chystala koupit si novou knihovničku. Fetišista ve mě se rozplakal nad rozplývající se představou polic plných knih. Právě mi ukradli to kouzlo okamžiku, kdy z hromady knížek vytáhnu tu, která má nejhezčí obal.

Protože… Kindle je přes to všechno boží. Čte se z něj skvěle a vůbec mi nechybí šustění a všechny ty pičičinky kolem. Cítím se provinile. Představa úhledné knihovničky se smrskla na sestavené collections ve čtečce. Jsem nevěrná vlastnímu fetiši (and being unfaithful makes me sad).

Poslední pokus dokázat, že Kindle je fajn, ale tištěná je tištěná, byla snaha přečíst v něm nějakou trochu tlustší bichli. Aby mi začal chybět ten tiskofilní pocit, chápete. Přes víkend padl Cit slečny Smilly pro sníh, 415 stran v papírovém vydání. Snaha o diskreditaci Kindle skončila mým nadšením, že si můžu číst pro mě za mě vleže s čtečkou nad hlavou a nebolí mě ruce + třemi pasážemi uloženými ve „výstřižcích“. Kindle vyhrál.

Kniha ztratila podobu formy a je pro mě obsahem. A moje kindlejízda pokračuje knihou rozhovorů This is Not the End of the Book. (V češtině ji najdete pod názvem Knih se jen tak nezbavíme – přečtěte si poutavý úryvek.)

Tištěnky si budu z nostalgie nejspíš kupovat dál… A podkládat s nimi almary.

Související články odjinud pro čtenáře posedlé Kindle:

Užitečné odkazy:

  • amazon-kindle.cz: Asi nejkomplexnější web, který jsem našla v češtině.
  • kindly.cz: Nechte si každé ráno poslat noviny přímo do Kindle. České zdroje jsou zatím zdarma a návod, jak noviny získat, je dostatečně blbuvzdorný.

7 důvodů, proč se zamilujete do seriálu Mad Men

  1. It’s all about advertising, baby!

    Příběh reklamky z Madison Avenue (NY) je must watch pro všechny, kdo se točí kolem reklamy a médií. Všichni kreativci, copywriteři, markeťáci (a možná i designeři) mohou přeskočit následující body a rovnou začít shánět MM.

  2. Hlavní hrdina je sexy parchant

    Reklamní génius Don Draper tak trochu Hank Moody své doby. Má spoustu mizerných vlastností, ale je tak charismatický, že mu to odpustíte. Všechny ženy se slabostí pro macho typy v obleku mohou přeskočit následující body a rovnou začít shánět MM.

  3. Každá postava má svoji slabost

    Lezou mi krkem čisté a neposkvrněné postavy ála Brandon Walsh. V Mad Menech najdete plejádu záletníků, pokrytců, sobců, nanynek, kariéristů… Postavy jsou opravdové, uvěřitelné a díky svým chybám sympatické.

  4. 60. léta v New Yorku jsou úplně jiná než naše realita

    Mad Men popisuje svět, který stojí před branami svého zániku. O pár let později jimi vstoupí sexuální revoluce a rozmetá ho do základů.
    Idealisti o Mad Men

  5. Natáčí se ve filmovém stylu

    Natáčí se na 35mm film a kamera připomíná dobové záběry. Každý díl má skoro 50 minut a je to jeden malý film sám pro sebe, MM nikam nespěchá a v klidu vypráví svůj příběh. (V době uřícených sitcomů vám to možná bude trochu nepříjemné, ale zvyknete si. Rádi.) Jednotlivé epizody mají různé režiséry, viz přehled epizod na Wikipedii (EN).

  6. Epizodní příběhy jsou samostatně fungující celky

    Každý naznačený i rozvinutý příběh, který se seriálem mihne, je sám o sobě materiál na vlastní drama. Žádné tupé blábolení stokrát na stejné téma.

  7. Znělka vás posadí na zadek

    Miluju tyhle opening credits. Baví mě grafika, hudba a gradující zpracování (statická kancelář – rozpad – pád z mrakodrapu). Nevím, jestli je to placebo efekt, nebo prostě tím, že se mi dobře píše při instrumentálkách, ale při poslechu dvouhodinové smyčky jsem napsala jeden ze svých dosud nejlepších textů. // Pro MM nadšence přikládám simpsonovskou parodii.

Ehm, na co že jste se to chtěli o víkendu dívat…?

Slovní hrátky: Getting things done vs. Mít vše hotovo

Proč se Getting Things Done překládá do češtiny jako Mít vše hotovo? Zní to hezky, ale nikdy nebutete mít vše hotovo. — Jiří Tvrdek

Nejsem lingvista, ale když si to rozeberu slovíčko po slovíčku, cit mi napovídá, že naše české Mít vše hotovo je něco úplně jiného, než původní Getting things done. Proč?

(Pokračování textu…)