Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám

Co dělá copywriter, když nepřichází múza?

C

Vůbec nic. Dobrému copywriterovi je nějaká múza u pr… ukradená.

Múza je totiž copywriterský Ježíšek. Věří na ni jenom junioři. Ti zkušenější už vědí, že dárky dobrý text se musí odmakat.

Múza u počítače
Ilustrace: Alena Brunhilda Burneleit

Když mi nejde psaní

…tak jsem frustrovaná a otevřu libovolnou sociální síť. Pocitově jí scrolluju pět minut, reálně půl hodiny. Pak se vrátím ke psaní a – jejda! Nejenomže se mezitím SAMO nic nenapsalo, ale navíc do toho čučím jak husa do flašky úplně stejně jako předtím!

Takže jinak.

Když mi nejde psaní, pravděpodobně je za tím (nejmíň) jedna z těchto pěti věcí:

  1. Jsem unavená / ve stresu
  2. Jsem nesoustředěná
  3. Nevím o tématu dost
  4. Chybí mi nadšení
  5. Vzala jsem si moc náročný úkol

& bonus:

1/5: Nejde mi psaní, protože… jsem unavená / ve stresu

Zásadní problém. Unavený mozek funguje stejně jako opilý mozek. Blbě.

Ano, i s únavou se dají napsat dobré věci. I ve stresu. Myslím ale, že v takovém případě už potřebuješ „vypsanost“ (zautomatizované řemeslo) a silnou vůli, nebo aspoň nadšení (o něm za chvíli).

Unavený mozek se často maskuje! Za co? Za tendenci lákat ke snazším úkolům. Podívej se na sítě. Zkontroluj e-mail. Udělej tady ten nedůležitý, monkey-business task. (Ošklivý trik je v tom, že takové úkoly se plní zdánlivě stejně – sezením u počítače. Ale to si lžeš do kapsy.)

Učím se to brát jako signál: Vole, seš unavená a bude lepší, když…👇

Když si můžeš dovolit psát jindy, dopřej mozku odpočinek

(Ok, nebo stimulanty, ale moje třiatřicetileté já už doporučuje s nima šetřit.)

Podle situace je nejlepší jít spát nebo aspoň na chvíli změnit činnost. To znamená NE JÍT NA SOCKY! Tam ztratíš i poslední zbytky staminy.

Mně dobře funguje přepnout na to, co se dá dělat rukama. Umýt nádobí, vysát podlahu. Nebo dokonce nedělat nic.

Unavený mozek si odpočine třeba při úklidu
Ilustrace: Alena Brunhilda Burneleit

Jednoduchá pomůcka pro mileniály: Vyber si jako odpočinek něco, co ti připadá NEPRODUKTIVNÍ.

Aspoň-trochu-ezo psavci můžou zkusit desetiminutovou vypínací meditaci. Kdo ji neumí, zkusí Headspace. Kdo ano, bude mu stačit Insight Timer.

Související čtení: Proč spíme

Když musíš psát T-E-Ď, sedni si na zadel a P-I-Š

Je úplně jedno, co a jak. Klidně začni tím, že se ti sakra taaak nechce. A pokračuj tím, co o věci víš nebo si myslíš. Možná zjistíš, že potřebuješ doplnit info. To je ok. Jdi na věc. A pak pokračuj v psaní.

Tip: I u „vysezené“ práce dělej pauzy. Rozumné. Ať nevypadneš z tempa, ale taky se nepřepálíš. Znáš pomodoro?

„Vysezený“ článek pak osekej o všechny berličky a rozjezdy. (Podrobněji v článku Sám sobě editorem.)

Pokud ti ty následné úpravy nejdou, nějakého „editora“ si sežeň. Nemusí to mít na vizitce, ale měl by na to mít aspoň cit.

2/5: Nejde mi psaní, protože… jsem nesoustředěná

Co je nejdůležitější schopnost copywritera v roce 2021? Umět odložit mobil.

Pomáhá: vypnout notifikace. Když už ne ve skutečnosti, aspoň v hlavě. (Ano, přišel ti e-mail. Shoří, když si ho přečteš až za hodinu?)

Související čtení: kniha Neodolatelné

Všeobecně je vhodné nepřeskakovat. Z úkolu na úkol, z myšlenky na myšlenku. Všechny nedokončené úkoly totiž zůstávají „běžet na pozadí“ a šťouchají do snahy soustředit se.

Přetížená hlava nestíhá
Ilustrace: Alena Brunhilda Burneleit

Co funguje mně: když mě napadne cokoli dalšího, co bych měla později udělat, hážu to do to-do listu. Ať je to úkol nebo poznámka, ať mi splnění zabere hodinu nebo deset sekund. Tady dělám výjimku z pravidla „Co můžeš udělat do dvou minut, udělej hned“, protože důležitější je zůstat myšlenkama u toho, čemu se věnuju právě teď.

Související čtení:

Já teď řeším ještě jeden specifický problém: od psaní odbíhám. Musím – to když si mě zavolá mimin. Na kojící pauzy mám tendence brát si Kindle nebo mobil; jsou dlouhé a nudné. Ale když z flow skočím rovnýma nohama do Netflixu/ebooku/sítí, přepnu pozornost na snazší „úkol“ a k práci se pak vrací těžko. Ach, ty naše pravěké mozky.

Snažím se tedy, když mám zrovna něco rozepsaného, z flow nevypadávat = pokračuju v psaní. Tenhle článek jsem napsala napůl „normálně“ a napůl na mobilu v posteli. Spoustu věcí pro klienty taky. Jen je potřeba mít předem připravené záchytné body – podklady, osnovu, info kde jsem skončila nebo podobně. Na psaní mi pak stačí obyčejný Google Keep, protože z něj text překlápím zpátky „do normálního pracovního prostředí“ hned jak můžu. Konec mateřské vsuvky.

Pssst: Taky se na ty notifikace mrknu, jasně. Když už, tak je „menší zlo“ udělat to po dokončení – byť dílčího – úkolu. (Nebo si pak aspoň nestěžuju, že dneska nemám svůj den.)

3/5: Nejde mi psaní, protože… nevím o tématu dost

Umíš to shrnout/vysvětlit jednou až třemi větami? Pokud ne, ještě o tom nepiš, ale dostuduj si to / navnímej / you name it.

Slabé podklady jsou asi nejčastější důvod k záseku, který vídám u juniorních copywriterů.

4/5: Nejde mi psaní, protože… mi chybí nadšení

Jasně že „profík napíše o čemkoli“. Ale pokud se bavíme o tom, aby z čekání na múzu nebylo čekání na Godota, nadšení dost pomáhá.

Ideální situace je mít (jen) takové klienty, s nimiž souzníš. Samozřejmě.

Pak jsou tu tací, k nimž sice necítíš odpor ani se nemíjí s tvojí morálkou, ale… nějak to… moc nejde.

Mozek vs. srdce
Ilustrace: Alena Brunhilda Burneleit

Z mé zkušenosti: najdi si na tom jednu věc. Jednu věc, která je skvělá, a zapal se pro ni. Velmi s tím pomůže předchozí bod. Poznejte se. Poznej svoje téma, svého klienta. Ať víš, do čeho se vlastně můžeš „zamilovat“.

5/5: Nejde mi psaní, protože… jsem si vzala moc náročný úkol

Vystresovaný mozek zamrzne. To by tě mohla líbat klidně Máchova milenka, a stejně napíšeš kulový.

Řešení? Zkrátka začít – a koukat u toho jenom na první zatáčku. (Pozor: je dobré mít celou trasu zmapovanou předem. Jinak budeš nadávat jak já, když jsem poprvé lezla na Lysou horu.)

  1. Když je to jeden příliš velký úkol: rozsekat si ho na několik menších.
  2. Když je to příliš mnoho různých zadání: jedno si vybrat (to nejdůležitější nebo klidně libovolné, hlavně ať už se pohneš!).
  3. Když jde o úkol, co je nad moje schopnosti, a když rozložení na menší dílky nepomáhá: přiznat si to a hlavně to přiznat klientovi. To není ostuda. To je sebereflexe

Při psaní mi na „kouskování“ jednoho většího zadání nesmírně pomáhá psaní s osnovou. Nebo aspoň naházet na papír / do mindmapy / na post-ity vše, co mě k věci napadá.

screenshot: ukázka shrnutých nápadů, které teprve rozepíšu
Vysyp to a rozepiš až potom

Ještě jedna výhoda tohoto návyku: když od psaní odejdu a vrátím se k němu za pár dnů, vím, co jsem chtěla napsat. Nehypnotizuju prázdnou stránku, můžu se hned pustit do práce.

Nejde mi psaní, protože ten text mi nepadá od klávesnice perfektní! *rozbrečí se a hodí po autorce tohoto článku vázu*

Upřímně? To skoro nikomu.

Psaní je něco jako sochaření. Vyseknout ten šutr na dva údery dláta, hm, to asi taky nikdo nečeká. Odejít od stolu s tím, že ten dokonalý text mi něco pošeptá do ucha, nefunguje.

Co naopak funguje:

  • Jít od celku k detailu. Takže nejdřív Co tím chci vlastně říct, potom samotné psaní.
  • Vyházet z hlavy všechno, co k tomu vím, a pak to seskládat do správného pořadí.
  • Ne-dobré nápady směle proškrtat. Nemusím rozvinout všechno, nene.
  • Napsat to klidně blběhnusně, ale napsat. Nechat odležet. Upravit. Prohodit. Proškrtat. Odležet. Upravit. … Dokud to není hotové.

Psala jsem o tom tady: Sám sobě editorem (for dummies)

Na mnoha místech si dělám poznámky ve smyslu „tady najít, sem doplnit“, abych se v první, intenzivně psací, fázi nezdržovala odbíháním z flow.

 

Aby mi připomínky v hotové verzi nezůstaly, označuju si je sledem znaků, který jinak nepoužívám (v mém případě // jako dvě lomítka). Na konci psaní použiju vyhledávání CMD+F / CTRL+F pro tuhle unikátní kombinaci a zkontroluju, jestli jsem takové místečko někde nepřehlédla.

To, co „chodí samo“, ve skutečnosti není vůbec samo

„Moment, moment, vždyť zrovna nedávno mi vytanul geniální nápad. Z ničeho nic! To JE určitě múza, Marie!“

A není to spíš výsledek toho, co se ti během posledních dnů, měsíců nebo klidně i let střádalo v hlavě jako „něco neuchopitelného“ nebo zatím ne dobře formulovaného? Hm?

Psaní je jen špička ledovce. Spodek je přemýšlení
Ilustrace: Alena Brunhilda Burneleit

Tak třeba tento článek. To si tak scrolluju tím proklínaným Instagramem, vidím příspěvek o vymýšlení obsahu a najednou BENG! Napiš článek. Bude se jmenovat „Co dělá copywriter, když nepřichází múza?“

Na tohle téma se mě zeptala Michelle před TŘEMI lety, když mě zpovídala pro Jak na sítě. Část mojí tehdejší odpovědi jste si právě přečetli. Pak jsem o tomhle rozepsala a nikdy nedopsala post, možná i několikrát, ale nebylo to ono (a že to nespěchalo, nechala jsem to být). Bavila se o tom s několika dalšíma lidma.

Už je jasné, kam tím směřuju, že?

Tímhle tématem se moje hlava zabývala už takovou dobu, že to celé zformulovala dávno před tím, než jsem otevřela WordPress a nabušila to sem. Střídavě na počítači a na mobilu u kojení, ale pořád během jediného večera.

I když to při pohledu venku mohlo vypadat jako úžasný múzí one night stand, je to jenom dobrá souhra okolností: tématu, o kterém jsem přemýšlela + energie + nadšení + soustředění + psacích návyků.

(Jo a pak jsem to nechala několik dnů odležet, zeditovala a poslala na korekturu. Protože když to jde, první verze se neodevzdává.)

Autor článku

Marie Háková (Grafová)

Jsem editorka a „social media copywriter“ (píšu na zakázku jako každý jiný copík, ale specializuju se právě na toto médium). Bloguju o tom, jak tvořím obsah, aby se i vám vymýšlelo a psalo lépe. Proč se mi říká Sibiřanka? Inu, zeptejte se průměrného Pražáka, kde leží moje rodné Beskydy…

Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám

Your sidebar area is currently empty. Hurry up and add some widgets.