V posteli je to klasika. Na záchodě to občas dělá každý, ale nikdo o tom nemluví. A kde si čtete vy?

Klasika: do postele si nosím pořádné, tlusté „dějovky“ (detektivky, fantasy, romány a tak vůbec). Jsou taky bezva na dlouhé cesty vlakem a jako záchranné čtení když jsem nemocná.

  • Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo
  • Andrzej Sapkowski: Sága o Ciri a zaklínači
  • Suzanne Collins: série Hunger Games

Nejlepší knihy pro čtení na záchodě jsou ty rozkouskované: sbírka fejetonů, román psaný jako deník apod. Malé celky tak akorát zaplní čas, který… tam trávíte, no.

  • Dave Barry: Dospěju, až umřu
  • Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku a navazující Každá sedmá vlna
  • Irena Obermannová: Tajná kniha

Na krátké cesty do práce (obecně cesty po Praze) mám ráda knihy, nad kterými se musí trochu přemýšlet (filozofie, studie atp.). 15 – 30 minut je tak akorát čas na to, abych přečetla malý kousek a pak nad ním trochu přemýšlela.

  • Alain de Botton: Náboženství pro ateisty
  • Marcus Chown: Kvantová teorie nikoho nezabije
  • Zbyněk Vybíral: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci

Na parapetu u gauče mám vždycky položené obývákové čtení: něco hutnějšího a trochu přemýšlecího, co můžu číst čtvrt hodiny i půl večera.

  • Don Thompson: Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů
  • Vladimír Vondráček & František Holub: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie
  • Juraj Šebo: O socialismu s láskou

Jednu knížku mám schovanou v kuchyni. Čtu ji jen jednou za čas, když se vzbudím nad ránem; na další spánek už je pozdě (než znova zaberu a projdu spánkový cyklus, bude zvonit budík) a na vstávání ještě brzo. To si pak uvařím velký hrnek čaje, udělám snídani a rochním se v knížkách, které už znám nazpaměť.

  • kterýkoliv díl Harryho Pottera (ok, nejlepší je Vězeň z Azkabanu)
  • cokoliv od Haruki Murakamiho (dtto – Norské dřevo)
  • série Francouzek (Mireille Guilianová: Fracouzky netloustnou)

No a pak jsou knížky, do kterých se prostě zamiluju a tahám je s sebou všude (z postele přes MHD do kavárny). Výhodou jsou skladné paperbacky (kabelková velikost), nebo ještě lépe vydání pro Kindle.

  • Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
  • Torsten Petterson: Skryj mě ve svém srdci
  • Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně

Nemluvě o čtení na pláži, zromantizovaném čtení na louce (alergie a brouci, yay!), lavičce v parku…

Zaujal vás článek? Ráda vám dám vědět, až vydám nějaký další. Přihlaste se k newsletteru.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem o 20 % nesnesitelnější než Lisa Simpson. Čtu, píšu, koukám kolem sebe, žiju a užívám si. Social Media Lead v agentuře Bubble (followbubble.com) & editorka Tchibo Blogu (tchiboblog.cz).

14 komentářů

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

    • Aktuálně čtu jen jednu (“všude”), ale obvykle mám pro každou kategorii rozečtenou jednu knihu. Některé čtu rychle, některé třeba měsíc. Přepínám právě díky různým místům :-)

  • Ten klid a přehled, s jakým o těch knihách a jejich čtení píšeš, mě úplně navnadil začít taky plnohodnotně číst. Prozatím se sice trápím maturitní četbou, jejíž některé tituly nejsou zrovna úplně atraktivní, ale díky tvému článku mám úplnou chuť začít číst všude a všechny knihy. :)

  • Já nejvíc přečtu ve vlaku. Nemám na to sice takový klid, ale trávím tam dost času.

    Díky za tipy, záložkuju si Náboženství pro ateisty a Kvantová teorie nikoho nezabije

    Z kratičkých textů doporučuji: Leonid Andrejev – Fixní idea

  • V posteli – nové knihy (tj. to, co mám zrovna půjčeno z knihovny nebo od přátel). Momentálně jsem ve stavu zmatku, nemám NIC rozečteného.

    1x za měsíc doma u rodičů v křesle obýváku – nedělní poobědí, táta čte noviny, máma má něco v televizi a já čtu Harryho Pottera (třetí, šestý nebo sedmý díl) – vybrané pasáže. Tak nějak rodinně souzníme

    Ve vlaku – učebnice cizího jazyka. Zásadně s sebou poslední roky nenosím beletrii a nic na čtení, jen tu učebnici. Každý den tak dám 30 minut jazyku.
    (variace na rychlík = dlouhé cesty, anglicky psaná knížka do Reading group)

    V kuchyni (zlozvyk – u jídla) – nějakou ohranou, co znám jak svý vlastní boty. Jezdci pod slunečníkem (Roman Ludva), Ti nejlepší z nás (Helene Uri)

    Na WC fakt ne. Už jsem tam jednou byla nucena telefonovat, ale číst ne.

    V knihovně :) – kdysi při dlouhých sobotních směnách ve skladu, kde mě nikdo neviděl :)

    Ve vaně – velmi výjimečně (je mi zima, mám něco výborného rozečteného a potřebuju se prohřát – čtvrt hodiny horké vany a pak na gauč s teplou dekou a tou rozečtenou knížkou (bohužel někdy lehce navlhlou).

    Pod stromem – v nejparnějším létě, kdy je třeba učit se na zkoušky. Velká deka pod strom, kde je trochu chládek, skripta a nějaká ta literatura (na chvíli na oddech ;) … po půl hodině učení, půl hodina čtení a pak hodinový spánek :).

    a na závěr ještě jeden (zatím) nerealizovaný sen. Dva milenci, ležící v posteli/na dece/na gauči, opřeni pohodlně jeden o druhého a oba si čtou knihu. Občas se protáhnou, otočí, přitom druhého políbí… romantika největší :)

  • V posteli je to klasika, hlavně hodinka před spaním nebo při nemoci. Na WC většinou stihnu jenom pár stránek, ale začala jsem číst cestou do kuchyňky a na WC v práci – na mobilu. Mám na androidu Kindle aplikaci a čtu tam buď to, co mám zrovna na Kindlu rozečteno, pokud je to z Amazonu (synchronizace je úžasná věc), nebo když zrovna nemám nic, stáhnu si tam nějakou klasiku zadarmo (naposled Pýchu a předsudek a teď čtu mýty a historii Irska). Objemově toho asi moc není, ale ta cesta je hrozně dlouhá a já se tam nudila :D

  • Zdravím,
    zaujaly mě Vaše stránky.
    Provozujeme internetový obchod s přírodními matracemi.
    Rádi bychom s Vámi navázali spolupráci.
    Za to nabízíme jednu z těchto odměn:
    – slevu na náš sortiment,
    – možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu.
    Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
    telefonním čísle: 420 513 035 254.
    Děkuji.

    S přátelským pozdravem
    Eva Pavlíčková
    420 513 035 254
    evapavlickova@nejfuton.cz
    http://www.nejfuton.cz

  • Já čtu kdy a kde se dá. V MHD, na gauči, na WC (spíš časopisy), v kavárně, na zahradě. Záchod je podle mého pozorování oblíbené místo hlavně pro muže, protože tam je nikdo neotravuje. My kvůli tomu budeme přidělávat ještě jednu toaletu do koupelny, aby manžel měl svoji oázu klidu jen pro sebe :o)

  • po stavu absolutního “vyčtení”, kdy jsem byla schopna přečíst maximálně návod k použití atd. se zase dostávám do kondičky a momentálně nedám ránu bez Kathariny Hageny Chuť jablečných jadýrek a O spánku a mizení :) spoustě kvalitních detektivek (tlustých a severských)

    • omlouvám se, že to sem píšu vlatně bez kontextu, ale musím romány K. Hageny propagovat, pač to jinak prostě nejde :o)