Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Kdo chce odbýt text rychle, sáhne po instatní frázi, kterou jinde slyšel už tisíckrát. Kdo to pak má sakra (potisící) číst?
Nakouknutí do slovníku: Co je to floskule?
Floskule je slohově nadnesený nebo jen obecně platný, ale neprocítěný, prázdný obrat, rčení, průpověď či fráze. Jedná se o výrazy, které nadužíváním ztratily životnost a obsah.
– https://cs.wikipedia.org/wiki/Floskule
Prázdné fráze nechte žvanilům
Ono je to hrozně jednoduché. Nemusíte umět svíčkovou, Vitana vaří za vás. Nemusíte umět formulovat myšlenky, stačí sáhnout po hotových úslovích, klišé a floskulích.
(Ej, šprti moji, pamatujete si filipiku doktora Vlacha proti příslovím? Odrolujte si ke kapitole XII.)
Tuctoví bloggeři a copywriteři přestali do textů vkládat sami sebe a místo toho sypou jak na běžícím pásu vyprázdněné kecy a myslí si, že jdou přímo na komoru. Hlavně v textech na jedno použití se to jen hemží klišoidními, tisíckrát omletými frázemi. Tuctový čtenář jim možná zobe z ruky, ale ve skutečnosti takové texty postrádají originalitu.
Beeeeh.
Napsat takový canc zvládne každý, kdo dal základku.
Jak poznám floskuli?
Mno.
Všichni je dobře známe – poletují kolem nás, valí se na nás, často je sami použijeme, ani nevíme jak: časované bomby, třešničky na dortu, drtivé většiny, mantinely, (…), vlajkové lodi, špičky ledovců… Některé z nich původně snad i byly neotřelé a vtipné, omíláním se z nich však stalo smetí.
– Anotace Velkého slovníku floskulí
Moje jednoduché ověření je:
- Vypadla z vás tahle fráze tak nějak sama?
- Četli jste ji už móóóckrát?
- Když ji mrsknete do Googlu, vypadnou vám statisíce výsledků?
Každému copywriterovi můžu doporučit Justův Slovník floskulí. V knihkupectvích už je bohužel beznadějně vyprodaný. (<– Jo, všímáte si dobře: »beznadějně vyprodaný« je taky floskule. Stačilo by říct »vyprodaný« a nenafukovat to do prázdné fráze.) Ale! dá se sehnat v antikvariátech.
Hledáte:
Vladimír Just: Slovník floskulí (a Slovník floskulí 2), nakl. Academia
případně Velký slovník floskulí, nakl. Rozmluvy
Předsevzetí: „Vždycky, když ve svém textu rozpoznám floskuli, škrtnu ji“
Možná si jich začnete víc všímat. Těch mrazů přeběhlých po zádech, otočených výsledků a běhů na dlouhou trať.
Nahradit je něčím jiným bude možná trochu zdržovačka a chce to
1) mít slovní zásobu,
2) umět ji používat.
Někdy stačí říct to jednoduše, bez rádobyvzletných opisů. Výsledné texty, ve kterých čtenáře neumlátíte ohranými kecy, za to stojí.
Myslím, že bez floskulí už to asi nepůjde. Co už se jednou objevilo, má chuť se vracet. Takže všechny ty „časované bomby, třešničky na dortu, drtivé většiny, mantinely, vlajkové lodi, špičky ledovců“ atd., které byly kdysi originálními obraty, se budou opakovat – dokud se neomrzí nebo nezastarají. Časem některé z nich jistě nahradí jiné originální obraty, které ale častým opakováním rovněž jednou („jednoho krásného dne“) poklesnou na pouhé floskule. Někdy se nějaká ta floskule hodí. Jinak je ale třeba s nimi šetřit. Nabízím jako náhradu za jednu z floskulí větu, kterou jsem kdysi slyšel od jednoho opilce, který místo floskule týkající se „mrazu přeběhlého po zádech“ použil větu: „Děda Mráz se mi hrůzou proběhnul po zádech!“ Nejsem si ale jist, jestli i tato věta není už dávno floskulí.
[…] vynechala. (Webové copy je propojeno s designem jako tělo a duše.). Má krátká procházka e-shopovými sady, byla možná i trochu frustrující, plná prázdných a prapodivných textů. Je na čase to […]