V půlce cesty ke kickass přednáškám

Když jsem spáchala přednáškovou sebevraždu natočenou na video, okamžitě jsem se zařekla, že tohle by teda nešlo a že je čas nakopat si vlastní zadek. Pojmenovala jsem si to Demosthenes a začala. Nepravidelně, po malých kouscích, ale přeci jen jsem si ten zadek nakopala. Po dvou letech je čas na rekapitulaci.

Za pár dní jdu na MY NAME IS MINDLESS TOUR (mířím na celodenní kombo = Brand building + Creative thinking + Presentation skills). Od části Presentation Skills očekávám, že mě z mojí současné úrovně („Na barcamp skvělý!”) vykopne o pár kilometrů výš a ráda bych na podzim udělala druhou rekapitulaci se srovnáním „před Mindlessem a po něm“. Tak nějak tuším, že to bude řacha. :)

Chci pro srovnání zaznamenat své přednáškové mezipřistání na současné úrovni. Seznámím vás se 3 body, které jsem si prošla, a ukážu, kam mě dostaly, co jsem se naučila a co je podle mě důležité.

Výchozí bod: Dobrý řečník potřebuje…

(podle mého názoru a zkušeností)

  • Téma
  • Osnovu
  • Posluchače, které jeho téma zajímá
    (nebo by mohlo zajímat, jen to ještě nevědí :))
  • Cítít se před posluchači komfortně
    (od úrovně „nepanikařit“ až po „jako ryba ve vodě“)
  • Vědět, jak tak akorát vyplnit vyhrazený čas

A ne, nepotřebuje slajdy.

První krok: Co potřebuju zlepšit?

Nejtěžší bylo podívat se sama na sebe a začít si psát imaginární seznam přešlapů.

Moje první dvě přednášky veřejná vystoupení (před tím sebevražedným) byla přijatelná, ale pořád dost poznamenaná trémou. Když jsem Demosthenés začala, považovala jsem ji za jeden ze tří hlavních problémů: 1) technická část řeči (sykavky), 2) tréma, 3) slajdy.

Až později mi došlo, že sykavky a slajdy jsou kravina a že tréma je v řetězci okolností až tím posledním článkem. Předchází jí příprava, zpracování obsahu a sebevědomí získané tím, že si prostě 10x vyzkouším, že se na mluvení před lidma vážně neumírá.

Moje první veřejné vystoupení na Library Marketing Tuesday je volně ke shlédnutí, z Konference 23, mé druhé přednášky, se nakonec záznamy nikdy nezpracovaly (ale můžete si aspoň přečíst shrnutí Pavla Ungra).

Druhý krok: Najít si mentora

V prvních pár měsících mi neuvěřitelně pomohla Jeanne Trojan, která 1) mě naučila základní přípravné postupy a 2) k mému překvapení mi ukázala, že 90 % práce se odehrává před tím, než vylezu před lidi.

Nesmějte se (a nebo klidně jo), ale pro mě to v mém chaotickém hrrrr přístupu byla docela novinka. Ve škole tě obvykle naučí jen předčítat vytištěný referát a pak přijdeš na první konferenci, kde si perfektní sebevědomí lidé stoupnou před publikum a spustí. Jo, jasně vole, ale on je to krok č. milion třista padesát dva, kdy dáš zpdele slajdy a ani nemrkneš.

Moje první profackování zahrnovalo zhruba:

  • Začít si uvědomovat kontext. Publikum, míra jeho znalostí, očekávání.
  • Nejdřív pracovat s tématem, až pak ho teprve nasázet do slajdů.
  • Dělat slajdy jen jako vodítko toho, co chci říct, ne základ.
  • Držet se jednoduché osnovy: Představení tématu, rychlá agenda, jádro, shrnutí, nazdar.

Alespoň jednu konzultaci s Jeanne můžu rozhodně doporučit všem, kdo s nástupem před lidi přestanou nervozitou dýchat, a těm, kdo mají pocit, že se nikdy neřeknou to, co říct chtějí. Nebo že jim publikum usíná a píše realtime kritiku na Twitter.

A následně je (podle mě) super koukat na jiné dobré řečníky, vystopovávat jejich schémata a opisovat od nich. Pomoct může také poměrně hutné čtivo How to Deliver a TED Talk (ano, je i pro Kindle).

Třetí krok: Pilovat, hledat svůj styl a zkoušet to znovu a znovu

Ve zkratce jsem během svých dvou let náhodného učení zjistila, že:

  • Zpočátku hodně pomáhá nahrávat se na webcam a pak na sebe koukat. (Je z toho dobře vidět, která místa nebudou vůbec fungovat a jak by na sebe měly jednotlivé části obsahu navazovat.)
  • Bullet listy v prezentacích jsou pro sraby. To, co chcete sdělit, byste měli říkat vy, ne odrážkový seznam za vašimi zády.
  • Na některé typy přednášek (zejména školení) je lepší nemít osnovu, ale mindmapu.
  • Bez trémy (!!!) můžu jít před lidi až ve chvíli, kdy umím v jedné větě říct, o čem budu mluvit, a stejně tak v jedné větě shrnout každou samostatnou část. Je to pro mě zpětná kontrola toho, že se do tématu nezamotám.
  • Čas na přípravu jednoho výstupu bude zpočátku šílený, později se bude zkracovat.

Při skládání nové přednášky se mi vyplácí jednoduchý postup:

  1. Prvních pár dní nad tématem uvažuju. Mozek stačí nastartovat krátkým brainstormingem sama se sebou a pak mu dát prostor ve chvílích, kdy se nesoustředím vůbec na nic (procházka, sprcha atp.).
  2. Postupně přicházející nápady hážu do inboxu. (Používám papírky, mindmapu nebo poznámky v telefonu.)
  3. Pak si vyhradím cca hodinu a posklám z inboxu osu přednášky. Hodně nápadů vyhazuju, část se dubluje, něco ještě doplním. Na osu mi v této fázi nejlépe vyhovuje mindmapa, pořadí vyladím později.
  4. Pak si to zkusím odříkat aspoň ve zkratce. V téhle fázi se docela stydím a rozhodně u toho potřebuju být sama.
  5. Teprve poté určím pořadí informací, vytvořím slajdy a tradá, hotovo.

Moc se mi taky líbí Mindlessovo přirovnání k řízení auta: Dobrým řidičem se nestaneš získáním řidičáku, ale až po x najetých kilometrech (volná citace). Stejně tak přenášet, jednat s lidmi atp. se dobře naučíš jen tím, že to budeš dělat. Pořád. Pořád. A pořád. Furt dokola. Takže chodím před lidi a mluvím.

Moje výstupy po dvou letech od speakerovské sebevraždy

Za uplynulý měsíc se mi po dlouhé, dlouhééé době sešla dvě veřejná vystoupení. Obě mají různý obsah i účel a docela hezky ilustrují můj přístup popsaný výše.

Jo a taky je na nich vidět, jak ze mě s každým dalším veřejným vystoupením spadne další kousek trémy. :)

Copycamp 2014: Digi copywriter bez osobního brandu je jako čepice bez bambulky

21. 3. 2014, konference pro copywritery

Plzeňský Barcamp 2014: 10 vychytávek, které vám ušetří čas a nervy

12. 4. 2014, neformální setkání lidí, kteří se vesměs živí něčím kolem netu (:))

Co bude dál?

Dál už to bude jen lepší!

Veřejná vystoupení před lidmi mě opravdu baví (až do maturity jsem nárazově hrála amatérké divadlo, kus exhibicionisty by se ve mě asi našel) a chci v nich pokračovat. Po obecných tématech bych se ráda pustila do konkrétních záležitostí kolem community managementu, kterému se aktuálně věnujuBUBBLE. Baví mě a dál mě budou bavit barcampy a už rok průběžně školím ve firmách práci se social medii.

Práce na lepších přednáškách mi pomohla i v mnoha jiných věcech (jednak často prezentuju koncepty před klienty a jednak má nepřímý vliv na další související softskills) a rozhodně mi dává smysl rozvíjet se dál. Proto se taky tak strašně moc těším na Mindlesse. :)

Někdy po Mindlessovi budu asi skládat další přednášku na úplně nové téma. Budu průběžně informovat na Twitteru.

PS: Budu moc ráda, když mi v komentářích napíšete, co pomohlo vám a co na konferencích / školeních očekáváte od přednášejícího. Těším se na vaše nápady!

Titulní fotografie článku pochází ze záznamu mého výstupu na loňském LDO.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem o 20 % nesnesitelnější než Lisa Simpson. Čtu, píšu, koukám kolem sebe, žiju a užívám si. Social Media Lead v agentuře Bubble (followbubble.com) & editorka Tchibo Blogu (tchiboblog.cz).

7 komentářů

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  • Perfektní článek, líbí se mi hlavně ta systematičnost :-)

    Každopádně bych přidal/doporučil pár věcí:

    1. Nadšení – to je podlě mě základ úspěchu. Pokud si člověk najde téma, které ho baví a dokáže o něm nadšeně mluvit, tak to posluchače zaujme a není vůbec důležité, jestli má či nemá slidy nebo se třeba zadrhává. To je i jedním z důvodů, proč umí tak dobře přednášet lidi z US, tam se nadšení rozdává při narození :-)

    2. Dobré je dělat si to pořadí slidů ve formě storyboardu. Uživatelé Pages mohou využít šablonu Storyboard, ale tam je nevýhoda, že se to nedá přesouvat. Během přípravy totiž vidíte “příběh” přednášky jako celek a můžete jej upravovat (přidáváním/úpravou slidů) tak, aby byla dramaturgie co nejdokonalejší.

    3. Tvoje přednáška z BC Plzeň je super, jen bych osobně např. místo odbíhání pro sketchnote vyfotil pár stránek a dal je přímo do prezentace (tzn. aby to navazovalo na to, co říkáš a lidi neztráceli pozornost čekáním). Ale to je jen minidetail…

    Hodně štěstí a užij si další přednášky ;-)

    FD

    • Díky moc. Sketchnoty byly impulzivní nápad, nečekala jsem, že je většina publika nebude aspoň vzdáleně znát (můj problém) a hned mi došlo, že s sebou nějaké mám.

  • Já si pamatuju tři pravidla, kterých se snažím držet, protože jsem taky vždycky nervozní:
    1) nezapomeň se představit
    2) nezapomeň říct, o čem a proč zrovna ty budeš povídat
    3) nauč se ještě pár vět nazpaměť, nejlíp něco vtipnýho k tématu, protože podle toho si tě zapamatují všichni a ty s máš od čeho odpíchnout. Navíc ti, koho to vlastně nezajímá, tě podle téhle věty budou hodnotit úplně a ti, koho to zajímá, si hned od začátku řeknou, že asi nejsi takový debil, jak vypadáš a dají ti šanci…

    No a snad to funguje :)

  • Nevím, jak to bude letos, ale poslední dva roky byla Jeanne k dispozici alespoň na krátké konzultace všem, kteří se jako řečníci hlásili na WebExpo.

    Praxe je skvělá věc – už mám za sebou určitě přes deset veřejných vystoupení. Klíčové je ale vždy téma. Protože jsem zaměřený velmi úzce (digitální analytika a to spíš v korporacích), většinou se mi nedaří trefit do publika. Mám tedy dvě možnosti: 1) zvolit si jiné (populární) téma nebo hrubě zjednodušit a pokusit se stát zábavným řečníkem; 2) dál šířit usilovně svoje myšlenku a zůstat okrajovým zjevem.

  • Jeste bych tam nekam zahrnul procvicit si zachazeni s prezentacni technikou. Ze zkusenosti vim ze i dobreho recnika dokaze rozhodit kdyz mu reprobedna zapiska do ouska. Protoze s mikrofonem se pred bednu neleze. Nebo ze odkuk je od toho aby se clovek neotacel na platno k lidem zady. atd atd

  • Super článek, který mě donutil taky se svým projevem něco dělat. Neznáte někdo o tomto tématu nějakou knihu v češtině nebo nějaké články/web, který by se tomu více zajímal? Děkuji