Malé pohlednice z Evropy II: Berlín

Jet do Berlína je pro mě jako kecnout s sebou v obýváku u starého kamaráda. Oficiality už máte za sebou, a místo toho můžete dělat zábavné věci.

Pohlednice jsou krátké osobní poznámky z výletů, které si sem odkládám místo albíček na Facebooku. 

Co je na Berlínu asi nejlepší? Že se tam dá jet vlakem. Sice lístek pro dva z Prahy vyjde na víc než by nás stála nafta, ale zase v něm můžete pracovat, pít víno, číst si, courat po chodbičce a snažit se skrývat údiv nad tím, že i hlášení na nádražích zní jako obsazování sousedních zemí (aha, „anschluss“ jsou přípoje).

Savage. ECčka do Berlína mají happy hours, a zrovinka jsme se do něj strefili

Druhá nejlepší věc na Berlínu: že tam jezdíme za kamarády. (To vlastně -spoiler alert- bude leitmotiv asi všech mých letošních Pohlednic.) Takže víc než pro selfíčko u Brandenburské brány jsme sem mířili kvůli třem milým večerům, výměně novinek za poslední rok a tak.

Tentokrát už jsme mohli fakt s klidným srdcem vynechat všechny turistické must-see, a poznat něco dalšího, stejně jako o víkendech couráme po Praze. Tipy jsme tahali ze seznamu 78 Cool, Hidden, and Unusual Things to Do in Berlin na Atlas Obscura (mají i seznam pro Prahu). Mrzí mě, že jsme automaticky vynechali další pokus o televizní věž na Alexplatzu – letos už tam nejsou fronty až za tři rohy, ale koupíte si lístek a za tři hodiny se můžete vrátit na prohlídku. Chyba přípravy, příště napravíme!

Místo toho…

Volba první: Muzeum Stasi, východoněmecké tajné policie. Já nevím, jak se mi to děje, ale vždycky skončím na podobném místě (pokud je jen trochu k dispozici). V Chorvatsku Goli Otok, v Budapešti Terror Háza (2×)…

Kam šoupneš nejmocnější organizaci v zemi? Do paneláku. Well played, DDR.

Muzeum je klasika s vitrínkami, obrázky, úryvky. Co do formy nic výjimečného. Ale pro ilustraci toho, co všechno se snažil režim ovládnout a jak to dělal, to funguje. (Pokud vás zajímá víc, Pavel má na Twitteru vlákno se svým „best of“)

Co to má týpek vytetované na zádech? Svobodný jsem pouze když spím. Totalita v kostce.

Volba druhá: Muzeum Davida Hasselhoffa. Protože jsme sběratelé bizáru.

Volba třetí: projížďka lodí po Wannsee. Asi nejidilyčtějším místě, které jsem kdy viděla. Plachtí se tady, dá se tu koupat, kolem jsou dlouhé procházkové trasy a vilky podél vody musí stát minimálně tolik co garsonka na Letné. A na místním zámečku se rozhodovalo o Konečném řešení. Ono i to nádraží S-Bahnu vypadá, že se každou chvíli sebere a začne hailovat. Ale je to tak fakt pěkný a byla jsem překvapená, kolik přírody patří k Berlínu.

Tahle část byla západoněmecká, ale uprostřed vodní plochy byla dělící čára, a Postupim už byla východoněmecká. (Pluli jsme kolem Cecilienhofu, ale bohužel tam výletní loď nestaví, takže jsme si připsali další bod do itineráře na příště.)

A mezi nimi – Most špionů.

Volba čtvrtá: podvečerní couračka po Schönebergu, protože co s načatou nedělí. Sice bylo všechno zavřené, ale když nutně potřebuješ libovolný německý časopis o vaření, otevře se Komnata nejvyšší potřeby a do cesty ti postaví antikvariát s novinami a časopisy. Jako fakt.

A pak v pondělí na vlak v sedm ráno. V poledne jste v Praze, ani nemrknete.

Pokud teda nepřijdete na nádraží trochu dřív a nevlezete na protějším peronu do českého ECčka, co míří do Hamburku.

PS: Ale jo. To selfíčko jsme si udělali taky. Když už jsme šli kolem. :-)

Zaujal vás článek? Ráda vám dám vědět, až vydám nějaký další. Přihlaste se k newsletteru.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem o 20 % nesnesitelnější než Lisa Simpson. Čtu, píšu, koukám kolem sebe, žiju a užívám si. Social Media Lead v agentuře Bubble (followbubble.com) & editorka Tchibo Blogu (tchiboblog.cz).