Sibiřanka diktuje Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám

Malé pohlednice z Evropy III: Edinburgh

Fakin’ nejhezčí město, kde jsem kdy měla rande.

Jednoho dne na začátku léta 2019, když v Praze začínala první vlna veder, jsem si sbalila čepici, šálu a punčocháče a sedla na letadlo do Edinburghu. Mému námořníkovi tady končila plavba kolem skotských ostrovů a jako na potvoru v Edi bydlí jeho bývalý kolega. No nevyužijte to.

Pohlednice jsou krátké osobní poznámky z výletů, které si sem odkládám místo albíček na Facebooku. Posílat je ven v post-coronové době je zvláštní, ale nakonec jsem se rozhodla tyhle dávno rozepsané články nemazat. I když vůbec netuším, kdy se kamkoli podívám(e) znovu…

Edinburgh je nádherný a takhle zpětně mě moc mrzí, že nám bylo hloupé squatovat v hostinském pokoji víc než dvě noci, takže jsme město zatím zažili jenom hodně zběžně. Částečně pěšmo, částečně z horního patra mhdčkového autobusu a částečně z oken pubů.

Ze všeho nejvíc mi připomínal moje rodné Beskydy, které někdo přesunul na pobřeží, vyplnil kamennými domy jako z Harryho Pottera, proložil to spoustou zeleně a nad tím vším zapnul permanentní rozprašovač s vodou.

A když to (teď) nejde osobně, mrkněte se tam třeba přes Street View.
Fotka je od uživatele Walkerssk z fotobanky Pixabay

Z jedné strany kopce, z druhé moře – tady bychom si asi já i Pavel dokázali představit žít. Byla bych spokojená, i kdybychom se ty dva a půl dne jenom procházeli, procházeli a zase procházeli.

Ale protože jsme s sebou měli místňáka, místo objevovacího courání nazdařbůh nás vzal na jistotu do pár svých oblíbených podniků. Pište si: v Edinburghu chodí místní do Cloisters (jj, je to v bývalém klášteře) a do Blue Blazer. U hradu, na začátku Royal Mile, pak zapátrejte v uličkách po Jolly Judge, kam sice zabloudí dost cizinců, ale i tak je to moc příjemné místo. My tam za dva a půl dne byli dvakrát, ahem. A samozřejmě jsme nemohli minout Brewdog. Ne že by ten byl turistůprostý, ale můj muž je do nich zamilovaný, takže to je jasná věc.

Mimo hospod nás taky náš průvodce vzal do jednoho z mnoha parků uprostřed města. To mě hodně překvapilo, prostě jdeme, jdeme, a najednou mám pocit, že courám zase doma kolem Frenštátu. Představte si, že bydlíte v hlavním městě v širším centru a zároveň máte za domem tohle:

A kdybych sem jela zas, vyrazila bych do Holyrood Parku.

Kromě toho si představte, že máte fakt UPROSTŘED MĚSTA, V CENTRU NEJCENTROVATĚJŠÍM, obrázek jak z plakátu k hodně drahé filmové pohádce.

Fotka je od uživatele kolibri5 z fotobanky Pixabay

Tohle není reklamní fotka. Takhle ten hrad normálně vypadá. (Jenom přes ten výhled často drobně prší.)

Na hradě jsou především muzea a expozice; jednoduše přijdete (vstup lze koupit předem online) a pak couráte po těch částech historie, co vás zajímají. Já se třeba v muzeu vojenství zasekla asi na hodinu v části s propagandou a náborovými plakáty.

K vidění je ale ledasco. Megadělo Mons Meg, kaple, sály i hrad samotný a výhledy z něj.

A taky je tam nahoře na hradě (o něco míň i dole pod ním) pěkná zima. Zatímco já na sobě měla pod trenčkotem kašmírový svetr a dvě trička, pro Skoty to bylo s těmi cca 12 °C hezky rozjeté léto.

„A míváte tu někdy i fakt horko?“
„Ale jo. Během července a srpna někdy i pětadvacet stupňů.“

Skotsko v kostce.

A příště sem přijedu i s pohorkama, protože na ty kopce kolem je fakt škoda jenom koukat.

Zaujal vás článek? Ráda vám dám vědět, až vydám nějaký další. Přihlaste se k newsletteru.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem editorka a „social media copywriter“ (píšu na zakázku jako každý jiný copík, ale specializuju se právě na toto médium). Bloguju o tom, jak tvořím obsah, aby se i vám vymýšlelo a psalo lépe. Proč se mi říká Sibiřanka? Inu, zeptejte se průměrného Pražáka, kde leží moje rodné Beskydy…

Sibiřanka diktuje Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám