Nespat neznamená mít víc času #vyzkousenozavas

Noc poté, co jsem „konečně dodělala všechno před Vánoci“, jsem se sesunula na lavičku v čekárně na pohotovosti. O pár hodin později mě s tím, že mám zánět, jenom nikdo neví, čeho přesně, sanitář vyklopil u nemocniční postele. Poslední, co si pamatuju, je, že si beru pyžamo. A pak jsem už jenom spala – poté, co jsem pár měsíců v podstatě nespala.

Ta příhoda je stará pár let. Samozřejmě, že kdybyste se mě zeptali tehdy, řeknu vám, že spím. Tak nějak kolem šesti hodin denně, i když někdy spím i málo, třeba pět.

Fotka s kapačkou (z nemocnice)
Prosínec 2014 & moje „ou šit“

Spánek je to první, z čeho jsem vždycky krájela, když šlo do tuhého – moc práce, moc věcí doma, nestihla jsem se naučit na písemku (ahem, protože jsem dělala něco jiného), musím uklidit, než přijede návštěva, nestíhám tyvole! Tak si dám budíka na dřív. Nebo půjdu spát o hodinu, o dvě později. Se to neposere.

Se to vždycky nakonec posralo.

Ale že další den zase dělám milion blbostí, místo abych se učila, (a zase to doháním budíkem v pět,) to s málo spánkem přece nesouvisí, ne? No, a ono jo.

Je to necelého půl roku, co jsem si v mobilní aplikaci, která o mě ví všechno, změnila limit spánku ze 6 hodin na 7:30. To rozhodnutí mi trvalo prvních padesát stránek v téhle knížce.

Spát víc byl ten nejlepší dárek k třicetinám, co jsem si mohla dát.

Po pěti měsících pořádného spaní (po nějakých 15 letech střídavého nespaní):

  • Mi přestává vypínat hlava; a že to uměla ve chvílích, kdy se to hodilo fakt nejmíň.
  • Moje obvyklé podzimní a vánoční rýmičky se zdrcly na mnohem kratší záležitosti. (Tradiční slunovratová chřipka letos trvala přesně den a půl. *oslavný taneček*)
  • Někde jsem najednou vyškrábla elán na to dělat ty věci, na které „není čas, prostor, nevim, prostě to nejde a já vlastně ani nechci“.
  • Mám subjektivně víc času: dělám víc věcí, které mi dávají smysl, a míň jenom tak proplouvám.
  • Mnohem míň mě štve svět. Zvláštní. :-)

Stinná stránka je, že jsem musela krájet odjinud, abych si mohla užít svých aspoň 7:30 (a jsou dny, kdy přirozeně spím ještě o hodinu déle – a je to super). Bezdětní třicátníci ovšem mají podivuhodnou hromadu možností, z čeho brát. Vyžaduje to trochu morálky na škrtání všeho, co mi subjektivně nic nepřináší. To zaprvé. Zadruhé jsem začala trávit míň času s displejem a přestala jsem usínat přilepená k mobilu. Mazec rozdíl. Využila jsem Proč spíme jako průvodce možnostmi, co všechno se dá upravit, a nenásilně si z toho poskládala vlastní model.

Poznámka na okraj poznámky na okraj: Co podle mě Walker trestuhodně zazdil, je jak spát dost, když máte doma mrně. Vzhledem k tomu, že je celá jeho (s neuvěřitelnou láskou napsaná) kniha postavená na experimentech a výzkumech, bych si docela ráda přečetla, co dělá polyfázický spánek malých dětí s mozkem rodičů. Obou. Figurujou v tom nějak hormony? Dá se to nějak obejít? Otázky, samé otázky. :-)

Spánek považuju za svůj nový koníček. Pašuju ho i do témat na Tchibo Blog. :-) Neříkám, že je to lék na rakovinu a že by zajistil světový mír. Ale možná kdyby někteří manažeři, co řídí stát jako firmu, nemachrovali tím, že hákujou osmnáct hodin denně, nebyli by to tak žlučovití, protivní dědci. Just sayin’.


Tahle poznámka na okraj nemá ambice být recenzí na Proč spíme. Knihu zmiňuji, protože zafungovala jako prak, který mě vystřelil do jiného fungování. Od nakladatelství Jan Melvil jsem ji dostala jako dárek.

Autor textu

Marie Háková (Grafová)

Jsem o 20 % nesnesitelnější než Lisa Simpson. Čtu, píšu, koukám kolem sebe, žiju a užívám si. Social Media Lead v agentuře Bubble (followbubble.com) & editorka Tchibo Blogu (tchiboblog.cz).

2 komentáře

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  • Pro matky mrňat je docela dobrá rada “spěte, když spí vaše dítě”. V reálu to ale nefunguje – protože spoustu věcí prostě můžeš udělat jen, když dítě spí. Ale zpětně viděno bych se tím řídila teda bývala víc :)

  • Spánek
    Dokud jsem nepřečetla knihu Proč spíme,přiznám se, spánek jsem podceňovala.
    Najednou vidím souvislosti celou řádku let zpátky.Srovnávám, hodnotím.Hlavně, chodím včas spát a spánek si užívám.
    Díky pane spisovateli. Díky moje moudrá dcero, že od tebe mohu brát rozumy.
    M.