Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám

#Sibiranka2020: Devět měsíců v lockdownu

#

Pátek 13. března 2020 pro mě byl poslední normální den celého roku.

Ještě jsme nasekali narychlo přesunutou produkci pro Tchibo Blog (takže mám ze dne před koncem světa dokonce fotky :-)), cestou domů jsem vyzvedla oblek z čistírny – nejzbytečnější akt století – a vynechala zastávku pro mleté kafe, to bude stačit zítra.

Zítra jsme se probudili do prvního lockdownu. Bez kafe. :-)

Do roku 2020 jsem vstupovala v půlce druhého trimestru, s představou, že po Velikonocích v klidu ukončím běžící projekty a začnu courat s knihami po kavárnách, naučím se pár nových věcí a připravím si zázemí pro pomalý návrat ke klávesnici někdy na podzim. Mezitím si užiju prázdniny s miminkem, trochu v Praze a trochu u rodičů na Sibiři v Beskydech.

No. Plánům ze Silvestra 2019/20 jsme se později zasmáli všichni, žejo?

Pár dnů po vyhlášení prvního lockdownu si mě nechali v Motole, na ruku mi lípli pásku s označením O60 – diagnóza „předčasná porodní činnost“.

Jediná hezká věc na Motole bylo ranní světlo.

Domů jsem jela až za hodně dlouho, sice pořád s pupkem, ale zákazem mnoha věcí včetně kromobyčejného sezení.

Když nesmíš sedět, ale potřebuješ ještě dodělat práci… :-)

Částečně s kapačkou v nemocnici, částečně doma v pololeže jsem popředávala Tchibo Blog nové editorce a ukončila všechny ostatní projekty. Ještě jsem si jako účastník střihla jedno poslední velké školení: workshop analýzy klíčových slov, kterou jsem se pak bavila na čerstvě zahájené ofiko mateřské.

Někdy v době, kdy se odkládaly roušky, jsem si řekla, že toho mám fyzicky tak akorát dost. Celý den jsem strávila v tom zakázaném sedu a další večer jsem držela v náručí naše dítě.

Navečer jsem ještě uvařila na další den. To kari pak chudák Pavel jedl celou dobu, co jsem byla v porodnici.

Čtvrtý trimestr byl jenom můj a miminka. (Nejsme tady na Slavících, ale stejně: na tomto místě bych chtěla poděkovat svému muži za to, jak skvělou podporou mi byl a stále je. Dokud jsem sama nechtěla, nemusela jsem řešit vůbec, vůbec nic.) Dny se smrskly na mlíko a plíny… co hodinu. Nu což, prázdniny jsem teda strávila pendlováním mezi dvěma blízkými parky, kde jsem kojila asi na každé lavičce, co tu máme. Bylo to poprvé od léta 2007, kdy jsem tu nejkrásnější část roku NEstrávila za klávesnicí. Užívala jsem si sluníčko, koukala do zelenýho a sžívala se s nejlepším projektem svého života.

Jojo. Z kruhů pod očima mám krásné příruční zavazadlo :-)

Když to pak vypadalo, že by se už konečně dalo existovat za hranicemi naší čtvrti, přišel druhý lockdown. A tak jsem mimo lidi strávila devět měsíců durch. Občas bych si z toho uhryzla packu, ale oproti mnoha jiným mám obrovské štěstí. Já jsem jenom zavřená na pár metrech čtverečních s omezenými vycházkami, což je prkotina proti tomu, co kvůli covidu potkalo a potká spoustu lidí.

K práci jsem se začala vracet pomaleji, než jsem si na jaře malovala. Pandemie mi do toho trochu háže vidle – s hlídáním, s osobními schůzkami, kterých se kvůli péči o mimino bojím, a tak.

proměna koutku v ložnici na homeoffice
Na začátku roku, dlouho před porodem a pár týdnů před jarním lockdownem, jsem si zařídila domácí pidipracovničku. Nesedím tu tak často, jak bych si představovala, ale někdy se přece jen zadaří.

Ale popravdě, nijak zvlášť se s pandemií nepřetlačuju. Vedle miminka přestávám tolik rvát věci na sílu. A je to taková úleva!

Na jsem pracující máma a jedu bomby je přece dost prostoru ve shrnutí roku 2021. Nebo jiného. Ony ty medaile totiž stejně ve výsledku nikoho nezajímaj.

Autor článku

Marie Háková (Grafová)

Jsem editorka a „social media copywriter“ (píšu na zakázku jako každý jiný copík, ale specializuju se právě na toto médium). Bloguju o tom, jak tvořím obsah, aby se i vám vymýšlelo a psalo lépe. Proč se mi říká Sibiřanka? Inu, zeptejte se průměrného Pražáka, kde leží moje rodné Beskydy…

Tvořím obsah pro firmy & sdílím, jak to dělám

Your sidebar area is currently empty. Hurry up and add some widgets.